Bezmoc - stav, který nemáme rádi, ale může nás hodně naučit
Bezmoc je stav, který většina lidí prožívá velmi nerada. Uděláme tedy obvykle všechno proto, abychom se z pocitu bezmoci dostali.
Bezmoc nemáme rádi zvláště tehdy, když jsme ji prožívali v dětství, kdy jsme byli pod tlakem svých rodičů a nám samotným moc chyběla, takže jsme prožívali BEZMOC.
Existují 2 nefunkční reakce na pocit bezmoci, které jsme se naučili, když jsme byli malí a závislí na svých rodičích.
1. ÚTOK
Do útoku se dostávám, pokud mě ovládne emoce vzteku. Útočím na druhého a vyžaduji, aby zajistil, že se situace změní a bude mi vyhovovat.
Když je mi vyhověno, pak zažívám iluzorní pocit nadvlády.
2. ÚTĚK
V této variantě prožívám smutek, cítím se jako oběť a rozhodnu se vyhovět tlaku, který na mě někdo vyvíjí a já se cítím bezmocná se mu postavit.
Nefunkční reakce na pocit bezmoci volím tehdy, když se necítím dostatečně silná žít sama za sebe jako dospělý člověk. Funkční reakce vede k možnosti vystupit z bezmoci a nefunkční vede k prohloubení stavu bezmoci. Jako nefunkční si můžeme představit řešení typu: vyhraju ve sportce, koupím si talisman, který mě zachrání, lektvar, který mě zázračně uzdraví nebo na sobě nechám provést rituál, který mi zajistí štěstí. Společným jmenovatelem těchto řešení je pasivita a přenesení zodpovědnosti a spolu s ní i naší moci na někoho druhého. To je ovšem stále dětský postoj, kdy se domníváme, že jako děti jsme bezmocní a mocní jsou pouze rodiče. Funkční řešení je takové, které nás jako aktivní, dospělé bytosti vede k vykonání aktivity, kterou si zajistíme ochranu a péči - naplníme svoje potřeby.