REFERENCE
REFERENCE
-------------------------------------------------------------------------
11.04.2011 - ohlas na kurz BYT SAM SEBOU
Ahoj Vojto,posílám něco málo z jarního zastavení s tichem.
Vedl mě k němu obraz v mysli,který se třikrát opakoval a to už je co říct.V týdnu po posledním semináři v Myškově Mlýně mi během dne přišel pocit jak klečím na kolenou s hlavou a rukama u země a to je pro mě výraz velké úcty. Spojila jsem to s tebou Vojto a tak to i vnímám,další týden mi došlo,že mě z té úcty patří taky žďabec a to mě krásně pohladilo. Těch nenápadnejch pohlazení máme od tebe my,co ti nasloucháme poskromnu, ale za to neskutečně hřejou.
Je to víc jak čtyři roky, co jsem k tobě přišla na terapii, tvoje hodiny se pro mě staly učením života a já si až teď skoro v padesáti uvědomila, že ZAČÍNÁM plavat v těch vodách, ke kterejm jsem byla stvořená. V životě je pořád co řešit, napravovat a já nevim co ještě z těch těžkejch chvilek, ale je tam taky ta druhá stránka ze který se skládá náš život a přesně to všechno tvoří naši každodenní cestu. Asi před měsícem se mi jedna cesta zjevila před očima, občas se mi to stávalo, vedla předemnou do dálky. Tentokrát to bylo jiný, cesta se začala zvětšovat až se rozšíříla natolik, že mě celou obklopila já byla v tom tichu sama se sebou v bezpečí. Dří v jsem se neustále snažila o ocenění, něco dokázat, vylepšovat a já nevim co ještě, abych světu a sobě ukázala, že za to stojím, trápila se tím, že okolí nedbá a narušovala si zbytečně vztahy. Ty kody v hlavě sou tak hluboko uložený a mršky se ozvou vždycky, když je nejmíň potřeba. Ještě pořád nemám ve slovech to, co v duši a někdy mi to pěkně překáží, ale život mi postavil proti mojim jedenácti egoistickejm jedničkám dost náročný chvilky, který odstranit není tak jednoduchý a tys mě s tím naučil být a pracovat. Už tý chváli nás obou bylo myslím až dost a tak ještě poslední, že v mojem srdíčku máš místo přítele.
Velký dík za všechno
Eva Neratovice
-----------------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------------
04.05.2010 - ohlas na seminář UMĚNÍ MILOVAT
Asi to bude znít jako fráze, ale po víkendu kurzu Umění milovat se po dlouhých létech trápení a prožívané bolesti v milování (nebo lépe řečeno ničení sebe a svého manžela) jsem zažila neuvěřitelnou blízkost v partnerství a radost z milování a hlavně těšení se na sebe. Prostě si partnerství s radosti vychutnávám.
Ještě jednou moc a moc děkuji.
Byly a jsou to zážitky k nezaplacení.
Zdenka
----------------------------------------------------------------------------
30.03.2010 - ohlas na cyklus BÝT SÁM SEBOU
Tenhle víkend byl jeden z nejzajímavějších, jaký jsem kdy zažil. Dal mi mnohem víc než ten minulý, i když se mi zdá, že spousta věcí šla kolem mne a v porovnání s některými ostatními jsem ho zcela nevyužil.
Jako bych přijel na víkend s partou dobrých známých, které znám už velmi dlouho. A to jsem je viděl podruhé v životě.
Vůbec se mi nechtělo domů. Celou cestu jsem jel asi 50-60 km/h, přidával jsem stále další okliky a opradu moc se mi chtělo se vrátit. A bylo mi smutno, ale tak nějak krásně. Dorazil jsem až v 19 hod, tak si to dokážeš představit, jak moc se mi chtělo ten pocit udržet.
Čekal jsem, jak se seminář projeví v mém vztahu k okolí. Zatím pozoruji, že se víc vztekám, ale i víc mazlím. Dávám najevo, co mi vadí, ale i co mi dělá radost.
Jsem přímější, skoro co na srdci to na jazyku. Nechci už jen dělat všechno, co chce někdo jiný, abych byl s každým zadobře. (tak to dělá máma)
Cítím se lehce a plný energie, tak doufám a čekám, že mi to vydrží.
Michal
----------------------------------------------------------------------------
29.03.2010 - ohlas na cyklus BÝT SÁM SEBOU
Když jsem přijela na seminář "Být sám sebou" byla jsem tam poprvé a lidičky jsem neznala. Jsem človíček, který je uzavřený a bojí se lidí a má strach, že by mu ublížili. Po prvním večeru jsem chtěla seminář opustit, protože mě seply zase programy, které jsem zažívala jako malá - opuštěnost a nezájem. Ale po vysvětlení, že si máme užít Ty pocity, že je to naprosto v pořádku zažít tu bolest (nebát se vyjádřit tu bezmoc, s tím spojený pláč, kdy člověk se úplně roztřese a pocítí nejistotu, malost, bezbrannost a i agresi a vyjádří ji třeba řvaním nebo boucháním do polštáře) a tím pádem ji propustí. Tak najednou člověk zažije pocit klidu a míru. Opravdu platí, že po nahromaděné energii a akci, kterou vykoná nastává uvolnění, oddych a klid. A tím pádem člověk zažívá přítomný okamžik a pocit klidu a míru, kde neexistuje žádná minulost, ale ani budoucnost.
Ale vraťme se k tomu semináři "Být sám sebou", když jsem vše připustila, že si to mohu dovolit, že je to naprosto v pořádku, prožila a uvědomila si svoje poctiy, a co se ve mně děje, a nikdo mě přitom nehodnotí podle toho a lidi kolem jsou rádi, že to mohu prožívat, tak najednou nastalo otevření, spojení, propojení a splynutí s ostatními a já odjížděla ze semináře, že ty lidičky znám hodně dlouho a jsou to mí dobří přátelé, kterým můžu důvěřovat. Je to fakt skvělé.
Simona
----------------------------------------------------------------------------
05.02.2010 - VÝUKA HYPNÓZY 2009
Kurz jsem sám absolvoval, takže ho můžu doporučit všem, kteří chtějí získat úvod do historie, teorie i praxe (nejen) ericksonovské hypnózy. V průběhu kurzu každý vyzkouší mnoho technik ať již v roli hypnotizéra, hypnotizovaného nebo pozorovatele. Užitečné i pro ty, kteří prošli výcvikem NLP a chtějí se na tento přístup podívat z jiného úhlu pohledu. Je to užitečné i pro všechny konsteláře, protože v konstelacích se s transem více či méně také pracuje, takže to pomáhá pochopit co se děje v kontextu. No a užitečné je to vlastně pro všechny pomáhající profese, protože některé jednoduché techniky se dají využít v mnoha různých situacích.
Petr
----------------------------------------------------------------------------
27.01.2010 - VÝUKA HYPNÓZY
Proniknout do tajů lidské duše, energií, hypnózy – o tom jsem snila už od dětství. Tak jsem se ve svých 44 letech přihlásila na hypnózu k Ing. Lustovi. Splnila jsem si sen. Kurz byl opravdu naučný, teorie se prolínala s praxí a my poslouchali, sledovali, trénovali a měli jsme i možnost pracovat sami na sobě, vyhledat své hluboko uložené problémy. Řešili jsme zdánlivě neřešitelné, nakonec však vyřešitelné situace. Pronikli jsme hlouběji do své mysli. Přišli chvíle při trénování vzájemných terapií, kdy se ukázala ukrytá pravda. A někdy byla tvrdá. Hlavně přiznání sám sobě. Ale to přiznání je nejdůležitější a uzdravující. Jsem na začátku.
Pokračuji dalším kurzem. Jsem za tuto příležitost a možnost vděčná.
Děkuji Vojto. Děkuji Hani. Děkuji za směr cesty, za otevřené srdce a oči, za to, že jsem Vás všechny poznala.
Přínosné, poutavé, inspirující, vtipné i mrazivé, zkrátka BEZVA.
Iva
----------------------------------------------------------------------------
14.01.2010 - VÝUKA HYPNÓZY
Ahoj Vojtěch. Kurz hypnózy mi dal vela, jednak z hladiska hypnózy, kde som sa toho vela naucil, co mozem dalej rozvíjat, ale hlavne vela mi to dalo aj do mojho osobného a súkromného zivota.
S pozdravom Julius
----------------------------------------------------------------------------
06.10.2009 - Myom zmizel po KONSTELACI
Před 2 měsíci mi zjistili na gynekologii myom, doporučili mi jít co
nejrychleji na zákrok. Byla jsem dost zděšená, takže jsem využila
nejbližší konstelace u Vojtěcha Lusta a postavila jsem si to. Konstelace
byli hodně intenzivní a pro mně odkryli nečekané negativní pocity -
něco co jsem vůbec nečekala.Pracovala na tom celé moje tělo a i psychika.
Nicméně dnes (nechala jsem tomu trochu času) jsem byla na předoperačním
vyšetření a myom zmizel. Lékaři ho nemohli najít.
Myslím, že nemusím nic víc dodávat.
Zdraví Jana/40let
----------------------------------------------------------------------------
02.06.2009 - Pravda uzdravuje
K Vojtěchu Lustovi jsem se vypravila před rokem na doporučení lékaře MUDr Čížka. Nebyl spokojen s mým zdravotním stavem, ale léčba přestala fungovat a proto rozhodl, abychom se zaměřili na moji psychiku. Moje první návštěva u Vojtěcha mě naprosto ohromila. Vůbec by mě nenapadlo, kolik bolesti v sobě mám, ale už vůbec by mě nenapadlo, jakým způsobem ji lze natrvalo odstranit. Samotný začátek byl pro mě nejhorší. Odhalovaly se problémy, na které jsem nebyla připravená, a jejich odhalení ve mně vyvolávalo doslova citovou smršť. Jako bych během několika minut prožila všechnu bolest a všechno špatné, co se ve mně k danému problému nahromadilo za celý život. A pak se jako pohlazení dostavil úžasný pocit lehkosti a velikého klidu. Toto „smíření“, mně dávalo chuť pokračovat. Postupně jsem se naučila problémy rozebrat a zpracovat a následně si přiznat holou pravdu ať už byla jakákoliv. Většinou nebyla vůbec příjemná, ale když jsem si ji přiznala, problém přestal existovat, přestal mě trápit, osvobodila jsem se od něj. Tak postupně jeden problém uvolňoval místo druhému a najednou jsem zjistila, že jsem spokojenější, dostala jsem chuť vymýšlet a učit se nové věci, začala jsem si víc všímat svých potřeb a začala jsem se učit mít se ráda. Jednoduše bylo a je mi čím dál lépe. Je přímo neuvěřitelné, že si toho všimli i lidé z mého okolí a najednou jsem zjistila, že se mnou chtějí trávit víc volného času. Jak rovnám sebe, tak zároveň rovnám i vztahy kolem sebe. Přesvědčila jsem se, že tohle je cesta, kterou dokážu svůj život změnit. Nacházím sebe sama a tím i smysl svého života. Je to dřina, ale STOJÍ TO ZA TO. Markéta
----------------------------------------------------------------------------
27.-29.03.2009 - účastnice semináře ŠŤASTNÁ RODINA - Benice hřebčín FAVORY 2009
omlouvam se, ze mi to trvalo dele, chtela jsem neco napsat, ale mela jsem v umyslu si dat trosku casovy odstup, aby to nevyznelo jako reklama na Kosmodisk . Stejne to tak trosku bude . Od doby, co jsem se vratila, se citim tak dobre, jako uz jsem to nekolik let nepoznala. Jsem mnohem vyrovnanejsi, mam vic energie, neresim blbosti, vic se smeju. Citim se byt tak jako "z jednoho kusu", nevim, jak to lepe popsat, ale je to hezky a uzivam si to. A je moc fajn i to, ze vidim, jak to moje okoli kladne prijima. Mereno na hodiny min pracuju, ale kupodivu mi to jde nejak lip od ruky a vicemene stiham. Neverila bych, ze jeden vikend muze tolik veci zmenit. Je to pro mne prvni krok, nemam vsechno vyresene, ale je pro mne hodne dulezite vedomi, ze je mozne se prestat bezvysledne placat na miste a je mozne nekam se posunout. Velke diky Vojtěchovi za to, jak to ma v hlave srovnane a jak sve znalosti a zkusenosti dovede predavat a zaroven nas vest a vse davkovat tak, aby to s clovekem "neslehlo". Nikdy nezapomenu ani na vsechny lidicky, se kterymi jsme toho o vikendu tolik spolecne prozili a procitili, doufam, ze se aspon s nekterymi z nich jeste potkam. Tak jeste jednou moc dekuju Dana
---------------------------------------------------------------------------
01.10.2008 - KOUČINK PRO MANAŽERY - Mít svého kouče je IN !
Manažer, který nemá kouče, nejde s dobou. Nebo možná není dost vysoce postavený manažer. Nebo je manažerem v nějaké zaostalé firmě. Nebo - nedej bože - v nějaké chudé firmě, která si koučink nemůže dovolit... Tak tyto a podobné názory, které jsem vnímal ve svém okolí, mě od koučinku dlouhý čas odrazovaly. Na druhou stranu jsem dost intenzivně vnímal, že jsem se ve svém pracovním, nebo chcete-li kariérním růstu jaksi zastavil a potřeboval bych pomoct či poradit. Jakobych se v různých obměnách (jiná firma, jiná funkce) ocital ve stále stejných problémových situacích, které jsem neuměl řešit. Nepomáhala prestižní školení, nepomáhala občasná změna zaměstnavatele, nepomohl ani čas. Osobní setkání s Vojtěchem mě přimělo názor změnit a koučink, jakožto metodu individuální a cílené práce na rozvoji osobnosti, vyzkoušet. Na "porady" s Vojtěchem docházím už k dnešnímu dni docela dlouho a poměrně často. Občas se musím usmívat závistivým pohledům kolegů, kteří si myslí, že si někam chodím zdokonalovat komunikační dovednosti, manažerské strategie a kdo ví co ještě. Skutečnost je totiž bolestně prozaičtějsí - s Vojtěchem rozplétáme můj vztah k rodičům, který se zřejmě zauzloval kdysi dávno v dětství. Nebo se učím vidět rozdíl mezi přáním a potřebou či upřímným vyjádřením pocitů a manipulací. Koučink, jako kterákoliv jiná metoda, vedoucí k upřímné sebereflexi, občas bolí (a Vojtěch umí být velmi tvrdý; leč nikoliv krutý). Nicméně odměna v podobě rozpoznání a snad i "zahlušení" kořenů vlastních osobních či pracovních problémů za to stojí. A co se mi na koučinku líbí nejvíc? Asi ty chvíle, kdy se práce daří, uvnitř cítím, že jsme našli prapůvodní vzorec nějakého mého zmatku a mraky se začínají rozplývat. A když se při pohledu na všechny ty odmaskované bubáky, které jsem v sobě živil, můžu i od srce zasmát, je to to vůbec nejskvělejší. Ale ... to se těžko popisuje. Musí se to zažít. Mirek Javornický
----------------------------------------------------------------------------
01.10.2008 - účastnice semináře ŽENY a MUŽI věčný konflikt nebo dokonalá jednota - Vidžín 2008
Byla jsem na mnoho podobných akcích. Jela jsem už tam s velmi smíšenými pocity, protože jsem v té době prožívala už pár dní velmi hluboké depresivní stavy. Nechtěla jsem si připustit, že bych s tím sama mohla něco dělat. Bylo to jako bych se tam první večer vůbec nehodila. Všichni jakoby se znali a já jsme byla mimo... Prostředí a lidičky okolo mi pak ale paradoxně velmi pomáhali. Ze začátku jsem jen poslouchala jejich postřehy a názory a vnímala prožitky, spojené s konstelacemi, které z toho všeho většinou vyplývaly. Pak začala i práce na mojí potřebě. Nechtěla jsem tam už jen být. Chtěla jsem si vzít, pro co jsem si přijela. Chtěla jsem se změnit. Změnit můj přístup k životu, ke svým synům, bývalému partnerovi a taky k sexualitě jako takové. NEbylo to zrovna podáváno na Zlatém podnose.. A bylo to tak dobře. Vojta mi vedl přesně a dokonale k vytouženému cíly. A nebylo zbytí. CHceš, tak dělej maximum, nebo už nemusíš, ale budeš žít tak jako dosud.. No, to byla velká slova a nebylo jak je minout. Měla jsem strach, že to nemůžu zvládnout. Měla jsem chuť se stále hádat a mít pravdu.. Protože já to přece musím vědět nejlíp.. ale musela jsem si přiznat, že chci všechno změnit hned.Vojta mi postupně ukazoval moje bludy a napravoval, co jsem pokazila. Víkend minul. Atmosféra mezi námi všemi byla najednou tak kouzelná, že se nám vůbec nechtělo domů. CHtěla jsem tam zůstat a užívat si pochopení a nádherné opojení, které jsem po tom všem prožívala.... ONo, přiznat si, že jste ještě dítě, přesto, že už máte svoje dvě vlastní děti a přijmout za ně zodpovědnost, chtělo notnou dávku odvahy. POhohl mě Vojta i kolektiv lidiček, co tam byli se mnou. Nezapomenu na žádnou konstelaci, ani slova, která tam byla pro mě vyřčená.Na žádného človíčka, který tam byl. Měla jsem je všechny tak moc ráda. Doufám, že je brzo uvidím. ... Dorazila jsem domů a moje máma mi sama začala pomáhat s věcmi, které nikdy nedělala. Já jsem něžnější a chápavější ke svým synům a konečně mám radost, že je opravdu mám. Nehádám se s lidmi jako jsem já a neřeším s nimi problémy, rovnou jim doporučím už ověřené. Co? Přece seminář, nebo Vojtu samotného. Mě pomohl, Vám taky pomůže. Jen musíte opravdově chtít. Ráda se zas s tebou vydám hlouběji do své duše a srdce. Je to bolestivá a tajuplná cesta, ale stojí to za to. Díky Vojto. Hanka z Plzně
----------------------------------------------------------------------------
19.09.2008 - CHRÁPÁNÍ jako nekontrolovatelný projev zlosti
S Vojtou se znám už hezkou řádku let, nejdřív jsme byli kolegove z práce a během času, se z nás stali přátelé. Nejdřív jsem se ho bála a z jeho " projevů " jsem byla vždycky doslova spocená, protože ať jsem se chovala jak chtěla, a snažila se ho ošálit, vždy ťal do toho " správného " tudíž nejbolestivějšího místa. Nejdřív jsem z toho byla hodně smutná a ublížená, ale postupně jsem se z jeho názorů začala učit. Stálo mě to hodně bezesných nocí, ale postupně jsem se vyrovnala se spoustou svých nočních můr. Dnes se na každé setkání s Vojtou těším, protože vždy píchne do vosího hnízda a já se s tím tak dlouho peru, až se mi to většinou podaří zvládnout. Ale o tom ani nechci vyprávět. Hlavně mu chci poděkovat za svého syna. Dnes je mu pět a půl roku. A díky Vojtovi se k němu chovám úplně jinak než mí rodiče ke mně. A hlavně mu chci poděkovat, že nás ušetřil operace nosních mandlí. Jeho rada opravdu zabrala. Před prázdninami, když jsme se viděli a povídali si o dětech, jsem se mezi řečí zmínila, že Honzík má opět ( už jedno vyndání nosní mandle prožil ) zvětšenou nosní mandli a že po prázdninách jsme objednaní na operaci. A že chudák děsivě v noci chrápe a nevyspíme se ani on ani já. A Vojta, jak to tak umí, se mě zeptal : " A proč s tím něco neděláš? " Když jsem vykulila oči, co že s tím mám asi jako udělat, tak mi jen řekl : chrápání je neprojevená zlost a zvětšená mandle ( sliznice ) je potlačovaný pláč, smutek. Tak se k němu zkus chovat podle toho. Obojí potřebuje mít možnost ukázat, tak mu to dovol. Co kdybys ho, když chrápe pohladila? Týden mi trvalo, než jsem si tyhle věty v hlavě srovnala tak, že jsem pochopila co mám dělat. Bylo to hodně těžkě, chovat se k němu tak, aby mohl volně projevit svou zlost, když se mu něco nelíbilo, přestat mu dávat jen příkazy a rozkazy a zákazy... Po dvou a půl měsících jsem operaci zrušila. V noci spí tichounce jak malé miminko. Jeho projevy zlosti se minimalizovaly a většinou stačí tichá prosba, aby něco udělal, či naopak nedělal. A jeho : " Maminko miluju tě! " je mi tou nějkrásnější odměnou ať už to zní jako hloupá fráze, či ne. Takže ještě jednou díky, a cením si každé rady, které se mi dostane! Hanka
----------------------------------------------------------------------------
10.03.2008 - MIGRÉNA a i jiné bolesti.
Neznám již přes osm let pojem migréna či bolest hlavy a potvrzuji tvrzení, že uzdraví se TEN, kdo je tomu OCHOTEN. Moje cesta k tomu, abych byla ochotna a následně zbavena nesnesitelných bolestí hlavy vedla přes poznání se s Vojtechem a vytvoření si vztahu přátelství a důvěry . I když jsem si občas zaskřípala zuby a uronila slzy sebelítosti, když mi pojmenoval to, co jsem si pojmenovat bála nebo nechtěla, nelituji. Stačilo několik působení na mě, abych se naučila vnímat sebe samu, přijímat události tak jak jsou a nechat v sobě otevřít TO NĚCO, co tam máme každý...každý jiné, jinak nastavené, ale v podstatě stejné... a nechat rozproudit, plynout a hlavně hřát. Pak pro bolest není v duši ani v těle místo. Děkuji Vojtěchu a přeji ti hodně úspěšných skutků a šťastných lidí kolem sebe. Renata
----------------------------------------------------------------------------
03.03.2008 - účastnice semináře DOVOLÍTE SI BÝT ŽENOU - Bratislava - centrum Zanna
Seminar mal ukazat co je zenska a co muzska energia, co su jinove a co jangove kvality, nakolko sme ako zeny zenske. Cele sa to mohlo zdat ako zabava napr. otazky typu: Preco sa zeny chcu pekne obliekat? Aky je tvoj najoblubenejsi film?Tri knihy z detstva, ktore si citala opakovane, alebo sa ti pacili... Na prvy dojem trivialne otazky, ktore nam ukazali nase strachy, neistoty, iluzie v oblasti partnerstva, sexuality, materstva. Sucastou boli jednoduche cvicenia, ktore mali pomoct odhalit a uvidiet pravdu o nas samych a o nasich rodicoch. Take jednoduhe vety typu SI PRESNE TAKA ISTA AKO TVOJA MATKA, sa stretli s neuveritelnym odporom zucastnenych a ochota prijat tento fakt prisla az potom, ked sme zistili, ze inak to byt ani nemoze, a ak toto chceme zmenit da sa to az potom, ked to prijmeme na 100%. Ano, zdalo sa to take nevinne a v pohode, no zmena prisla v priebehu nasledujucich PAR dni v podobe uvedomenia si pravdy vo vztahu matka-dcera-jej deti. A BOLELO TO PRISERNE. Teraz ma napada, ze je to ako hra so zapalkami. Na zaciatku ta tesi to svetlo, ktore ti ohen dava, ale neohrozuje ta. A potom, ani nevies ako k tomu dojde, horiiii. Hori to stare, aby uvolnilo miesto novemu a funkcnemu. To co Vojtech Lust prinasa na seminare casto nie je prijemne a ani lahke. Ide pod kozu a casto este hlbsie. Nedovoli uhybat, nedava, to co by sme chceli, ale to, co potrebujeme. HOLU PRAVDU. Vrelo doporucujem kazdemu, kto chce naozaj seriozne na sebe pracovat, byt k sebe uprimny a prijat urcite riziko, ktore zmena prinesie. Srdecna vdaka Lenka z Bratislavy
----------------------------------------------------------------------------
09.02.2008 - účastnice semináře Konstelace s prvky šamanisnu - Bratislava - centrum Zanna
Zúčastnila som sa Vojtechovho seminára, išla som na seminár so zmiešanými pocitmi, odchádzala som plná dojmov. Som presvedčená, že rodinné konštalácie sú skvelá metóda, ako nájdeme sami seba, svoje miesto. Vojtech počas seminára pristupoval k jednotlivým účastníkom veľmi vnímavo, pamätal si čo kto povedal a ďalej na tieto informácie nadväzoval. Rozostavenia išli v náväznosti za sebou, koho čo napadlo to sme riešili, atmosféra bola veľmi tvorivá a pulzujúca. Nebral si pred ústa servítku v dobrom slova zmysle a z toho titulu si každý mohol do ďalších dní so sebou zobrať veľa užitočného, ale samozrejme len ak chcel... Páčilo sa mi, že pri tom ako ľudia rozprávali o oblasti, ktorá ich trápi, tak povedali len toľko koľko povedať chceli a keď sa robilo rozostavenie a Vojtech videl, že účastník pochopil čo mal, tak rozostavenie ukončil, veľa používal svoju intuíciu čo bolo pre mňa nové a veľmi zaujímavé! Som veľmi rada, že Vojtech začal mať semináre aj na Slovensku a som mala možnosť sa osobne seminára s ním zúčastniť. Jana
----------------------------------------------------------------------------
27.01.2008 - účastnice semináře Konstelace s prvky šamanisnu - Bratislava - centrum Zanna
Aky bol Vojtech/ake to bolo s Vojtechom? (na seminari v bratislavskom centre rozvoja osobnosti - Zanna, 27.1.08, rodinné konstelácie s prvkami samanizmu) PRAVDIVE. Uz som ani necakala, ze sa vobec stretneme, nakolko mnou este den predtym lomcovala zimnica. Ale ako to tak byva - nahody sa v zivote nedeju a co sa ma to sa pritiahne, moje telo sa na ten jeden den uplne uvolnilo a na chvilu uzdravilo, akoby vedelo co to pren (pre mna) bude znamenat. Isla som bez ocakavani. Osem jedinecnych zien a on. Prisiel na prvy pohlad nenapadny clovek s iskrou v ociach, ktory nas vsetky oscanoval jednym pohladom. Tento isty clovek -Vojtech nam bol potom po zbytok dna sprievodcom nasich odvratenych tvari (toho co sme vedeli, ale potrebovali pomenovat, toho co sme nevedeli a potrebovali poznat, to co sme si nepripustali a potrebovali precitit z "druhej strany") a cely cas nas burcoval. Bol sebaisty, citila som, ze to co rozprava precituje a vie kam to chce posuvat. Obcas mi prisiel ako ten maly "diablik" sediaci na mojom pravom ramene a podpichujuci "rekni, rekni, rekni........" Vytahoval nase slabe miesta, miesil ich s bolestami, vycitkami, pokorou, slzami ...kazda sme si tym mali moznost prejst, velmi prirodzene a spontanne "jako by se nechumelilo" - u mna vsak maly orkan. Pomenovanie a pochopenie. Co dialej? Ukaze vesmír, cas to pohne aj v nas. Mozno som uz zazila podobne pocity, vela veci ma ani neprekvapilo, co vsak ano, je fakt - cim sa Vojtech lisi od inych ktorych som stretla: Ma silu a vieru v to co robi. Rozprava zrozumitelnou recou. Ma nadhlad a vtip. Je si toho vedomy. Pozna hranicu. Nieje manipulovatelny. Takto to citim.Preto je to s nim skvele. Vojtech, napriek tomu,ze som este neurobila uplne krok k Tebe, dakujem. Si inspiracia. Dovidenia coskoro Zuzka B.
----------------------------------------------------------------------------
28.11.2007 - jak může zmizet ALERGIE
Píšu, abych dal všem vědět, že jsem se zbavil alergie na pyl a peří, která mně trápila asi od mých 5 let... A to velmi trápila. oči mě pálily a nos mi nedal volně dýchat ani trochu. Jsem vystudovaný technik a tak jsem se po svých 34 let díval na svět. Vojtu jsem potkal jako spolupracovníka ve firmě, pro kterou jsem pracoval. Nejprve jsme se pouze potkávali jako spolupracovníci a já sledoval Vojtův nezvyklý přístup k životu a nemocem. Hlavně o tom, jak je život provázaný s nemocemi a emocemi . Ne vždy jsem se s ním mohl ztotožnit, ale po letech se na jeho názory již většinou dívám jinak. To byl už tak velký průlom do mého přístupu k nemoci. V určité životním období jsem se s Vojtou setkával častěji a mohl měnit na základě Vojtových rad i svůj postoj k životu. Přiznávám, že se to neobešlo bez slz a zatnutých zubů.Ostatně jako vždy, když člověk hledá hodně hluboko v sobě. Za dvířky třinácté komnaty. Řešil jsem rodinné vztahy sám v sobě i s rodinou, které se to týkalo a na začátku pylové sezóny zjistil, že bez příznaků té otravné alergie. Souvislost vnímám zcela jasnou. Navíc i vztahy v rodině vnímám volněji a klidněji. Vojto, děkuji ti za pomoc.Věřím, že tě můžu počítat mezi své přátele. Aleš
----------------------------------------------------------------------------
07.11.2007 Přítel, učitel, průvodce do hlubin lidské duše .... VOJTĚCH
Sám říká, nebudu tě hladit po vláskách a říkat, že vše bude dobré. Zcela bez příkras mi ukázal pravdu, zaťal do míst, která bylo třeba vyčistit a použil vhodný způsob, jak dát tomu místu původní energii. Je to člověk, který mi pomohl s řadou problémů, ať už jde o ubíjející noční můry, vztah k okolí, gynekologické problémy, vztah ke svému tělu a v neposlední řadě mi pomohl na cestě, kde člověk hledá sám sebe. Jsem dnes mnohem silnější, zdravější, otevřenější, mám ráda svoje tělo, přestala jsem se bát samoty, začínám daleko víc cítit, otvírají se mi cesty k většímu porozumění skutečností, jsem připravena na lásku, kterou dnes chápu jinak než dříve, na mateřství , které ho jsem se po „vzoru“ mé maminky a babičky obávala, na život . . . . . Děkuji Vojtíšku Hanka
----------------------------------------------------------------------------
20.10.2007 O Vojtovi...
Setkala jsem se s někým, kdo mi na první pohled připadal sarkastický, bezcitný a na můj vkus trochu moc hrubý. Měla jsem však šanci prožít s tímto člověkem několik společných obědů v rámci jednoho výcviku. Teprve tam jsem zjistila, že právě tohle jsou rysy, nebo taky energie (jak chcete), která mi v případné terapii nedovolí uhnout a spolehlivě a zároveň i přátelsky a jemně, jako ruka s teplým, pevným stiskem, mě dovede opravdu a ž k jádru tématu. Vojtův rozhled a zkušenosti jsou natolik odlišné od toho běžného co můžeme denně potkat u terapeutů, že právě toto vytváří obrovský potenciál ke změně v případě, že se opravdu chcete změnit. Kombinace znalostí, vlastních prožitků a jejich zvládnutí přesahuje to jeho osobní natolik, že dokáže snadno najít ten pravý přístup ke každému, aniž by do intervencí prosazoval sám sebe. Pak už to jde ráz na ráz... Stačí pár sezení v několika málo týdnech, cíl je blíž a změny se dají uchopit a popsat. Můj příběh se může zdát banální a všem aspoň trochu známý. Mohlo by se to jmenovat - strach ze samoty. O tom by každý mohl napsat knihu, takže není třeba toto téma moc pitvat. Předpokládám, že pro všechny bude daleko zajímavější vyjmenovat co všechno mi přinesla setkání s Vojtou (4 individuální a dvě skupinové terapie, vše od března 2007): - dohodla jsem se se svým bývalým partnerem na definitivním rozchodu a on opravdu po třech letech odešel - začínám žít svou sexualitu, která byla posledních asi 10 let úplně mrtvá - vážím o 15 kg méně - nebojím se požádat o pomoc i přes to, že strach že uslyším ne a bude to bolet stále ještě hodně cítím Jarka
----------------------------------------------------------------------------
14.10.2007 - osobní zážitek - Jak zažít snadný POROD?
Porody v naší rodině, tedy přesněji řečeno u mé maminky a babičky, trvaly vždy velmi dlouho a obvykle bylo nutné je poměrně intenzivně lékařsky podpořit a vyvolat je, ačkoli kontrakce třeba nejprve samy začaly. V mém případě se dal očekávat podobný průběh, aspoň to tak obvykle bývá, že žena rodí podobně jako její matka. Já jsem si ale přála, aby můj porod proběhl přirozeně a hlavně, aby to byl hezký zážitek. Začala jsem tedy chodit na těhotenský kurz, kde jsme se učily dýchat a cvičily. Průběžně jsem procházela internet a hledala porodnici, kde mě nechají porodit přirozeně. Nějakou dobu jsem uvažovala o porodu doma, ale nakonec jsem si netroufala a rozhodla se pro Podolí. Tam už ale měli plno, takže ve finále to byly Neratovice. S postupujícím těhotenstvím jsem si stále více uvědomovala, že mám z porodu opravdu strach a že to, jak nakonec proběhne, mám vlastně velmi malou šanci ovlivnit. Tak jsem se začala na porod připravovat s Vojtěchem. Postupně jsme probírali můj vztah k mé matce a k mateřství vůbec a snažili se odstranit bloky, které by mohly porod komplikovat. Jak Vojtěch říká, porod závisí na tom, jak dobře přijímáme svoji vlastní matku. Jestliže s ní máme vztah vyrovnaný, pak je i porod snadný. Výsledkem této přípravy bylo, že můj porod byl skutečně bez komplikací, nebylo třeba žádné vyvolávání, nepřenášela jsem a celkem od úplně prvních „minikontrakcí“ trval 14 hodin, z čehož bolestivé byly pouze poslední dvě hodiny. Celých prvních 12 hodin bylo pohodových, cítila jsem se dobře, ležela jsem v posteli, povídali jsme si a jen jsem čekala, kdy bude vhodná doba pro odjezd do porodnice. I tady se divili, proč jsem tak „vysmátá“ a zřejmě i proto se mi začali věnovat, až když skutečně začaly bolesti a došla jsem si na sesternu. Na porodním sále nás nechali bez vysvětlení o samotě a tehdy jsem se vyděsila, ztratila kontakt sama se sebou a už se jen řídila pokyny personálu, které nebyly úplně ideální. Přesto do hodiny byl Filípek na světě a já ho dostala hned do náruče, což bylo krásné. Dál všechno nabíhalo samo a přirozeně. Neměla jsem žádný problém vzít Filípka do náruče, kojit, oblékat atd. Jen při prvním koupání jsem byla trochu nešikovná. Překvapilo mě, že jsem po porodu nebyla téměř vůbec unavená. Asi tak jako po hodině intenzivního aerobiku. První noc jsem skoro nespala, protože jsem se pořád dívala na spícího Filípka. Byl tak nádherný a mně bylo krásně. Za tento zážitek patří Vojtěchovi můj velký dík. Bára
----------------------------------------------------------------------------
01.10.2007 - účastnice semináře Dovolíte si být ženou
Cítím se dostatečně uzemněně a přitom uvolněně a nemám strach, patřím sem, vnímám sama sebe líp, žádný chaos. Po semináři mi bylo hodně svobodně, zarezonovala probíraná témata. V pátek mě bolela hlava jako snad nikdy,přes den jsem spala asi 4 hodiny. Něco se ve mně přestavuje, jsem na to zvědavá. Vypadá to, že vnímám některé nové souvislosti. Občas výkyv v náladě, ale ne propady. Nevím, jestli si dovoluju být ŽENOU , ale cítím se dobře.Uvědomila jsem si , že nemusím být takovou ženou jako moje máma ani takovou, jako byla moje macecha .To jsou pro mě dva extrémy. A ještě , že chci víc objevit a přijmout svůj potenciál . Pro sebe i pro moje dvě dcery. Svou sílu si přeju užít v dobrém pro rozpuštění bloků žen v našem rodě. Ostýchám se to takhle hodit na papír a poslat, ale což Iva
----------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------
08.12.2010 - ohlas na kurz HYPNÓZA I, II, III
Věnuji se psychologickým konzultacím a po letité zkušenosti s klienty jsem pochopila, že na to, aby člověk uskutečnil jakoukoliv požadovanou změnu, většinou rozum a poznání vlastních emocí nestačí. Uvědomovala jsem si, že to, co naše myšlení, chování a prožívání ovlnivňuje, je před námi samotnými ukryto v našem nevědomí. Proto jsem začala hledat nástroj, který by člověku umožnil propojit nevědomé obsahy s těmi vědomými. Nástroj, který by člověku otevřel cestu k hlubšímu pochopení příčin jeho problémů a dopomohl mu k jeho uzdravení. A našla jsem hypnózu. Díky ní samotné a díky Vojtovi, který nás moudře vedl svou zkušeností a učil nás, jak s tímto nástrojem zacházet, jsem s radostí objevila jemnost hypnózy a zároveň její sílu. Bylo to přesně ono, co jsem hledala pro sebe, své blízké i pro své klienty. Jsem na začátku a moc se těším na každou další zkušenost a nikdy nekončící poznávání.
Vojto, děkuji. Iveta
----------------------------------------------------------------------------
Rád bych vyjádřil své poděkování za kurz hypnózy, které jsem účastnil na jaře. Chci vyjádřit opravdové uznání nad kvalitou tohoto kurzu, který byl velice bohatý na teoretické informace, ale samozřejmě i po praktické stránce – ukázky různých postupů a jejich procvičování. Před absolvováním kurzu u Vojtěcha jsem u jiné lektorky absolvoval roční kurz Ericksonovské hypnózy a tak se nabízí srovnání: Je to nesrovnatelné :-) Jednak za 3 víkendy jsem se dozvěděl mnohonásobně víc než jinde za celý rok a hlavně z Vojty prostě sálá profesionalita každým coulem, že má znalosti a zkušenosti, ale hlavně jde znát velké zaujetí. Byl jsem sice vybaven opravdu množstvím informací, postupů, praktických rad, ze kterých jsem si postupně vybral a vybírám ty, které mi nejvíce sedí, ale i kdybych většinu zapomněl nebo nevyužil, tak to nejcennější jsem si odnesl – a to je láska k této velmi fascinující metodě a zájem s ní pracovat, zkoumat, objevovat a dozvídat se nové informace.
Jsem s pozdravem
Aleš
----------------------------------------------------------------------------
05.05.2010 - ohlas na seminář UMĚNÍ MILOVAT
Po semináři, který byl zaměřen na sexualitu a tvořivost, se cítím uvolněně , v pohodě, mnohem citlivější a vnímavější. A začínám se pomalu měnit. Jsem nabitá energií a můj problém se nezdá až tak veliký, jak se mi zdál před tím. I kolegyně v práci si všimly, že jsem jiná než před seminářem a byly zvědavé, co se tam dělo, že mě to tak změnilo.
Jsem velice nekomunikativní a uzavřený človíček, který má problém s navazováním kontaktů, hlavně s muži, najednou hned další den po semináři se mi stalo, že jsem se na ulici seznámila s mužem a ozval se mi bývalý přítel (který před
několika měsící ukončil veškerý kontakt se mnou.). Najednou mám pocit, že jak jsem uvolnila nějaké bloky v sexualitě a tvořivosti, tak je najednou nějaký velký zájem mužů o moji osobu. A jsem trošku z toho nesvá.
Takže potrženo a sečteno: děkuji Vám všem (třem) za nádherný zážitkový víkend, který mi postupně mění můj osobní život. A těším se na další Vaše zážitkové semináře.
Simona
jaro 2010 - ohlas na kurz HYPNÓZA I, II, III